|
Historie muzikálu Pump
Boys and Dinettes
Pianista Mark Hardwick a kytarista Jim Wann spolu hrají jedno léto 5x týdně
v restauraci Cattleman v New Yorku. Angažmá je příliš
poklidné na dva mladé muže plné nápadů. Nechtějí se propadnout
do každodenní hráčské šedi a tak začínají publiku nabízet
vlastní písně a také bláznivé převleky. Nejoblíbenější se nakonec
stanou pumpařské kalhoty s laclem, které jsou záminkou k předstírání,
že oba hudebníci jsou ve skutečnosti po večerech muzicírující
hoši od pumpy (Pump Boys). Ve stejné době připravují dvě mladé
dámy, Debra Monková a Cass Morganová (tehdejší Wannova manželka) kabaretní
vystoupení, v němž představují barmanky (Dinettes). Stačí, aby
jednoho dne doplnily pumpaře v dříve zmíněné restauraci a ke
vzniku show je už jen krůček… Přizvánijsou ještě dva staří
přátelé a Jimovi spolužáci z Frog Level v Severní Karolíně
John Foley a Mark John Schimmel.
Nápad, inspirace, náhoda? Kdo ví. Blízká budoucnost ukazuje jasně jediné:
Pumpaři a barmanky je šťastné spojení, které vítězí všude,
kam zavítá. Původní verze, stejně jako mistrná nahrávka, je dílem
právě této šestice ryzích hudebníků, kteří dílo sami zpívají, hrají
a doprovázejí na hudební nástroje. Předchozí příznivé přijetí
v Chelsea West Side Arts Theatre (červenec 1981) a Collonades Theatre
v Greenwich Village (říjen 1981) dává tušit úspěch. Ten se opravdu
záhy dostavuje a Broadway zažívá 573 představení v řadě. Následuje
zájezdová šňůra po Spojených Státech a od listopadu 1984
hostí muzikál Chicago až do roku 1990. Neutuchající zájem publika vyjádřený
počtem 1948 repríz znamená místní absolutní rekord!
Později jsou Pump Boys and Dinettes inscenováni ještě mnohokrát v různém
obsazení a v různých zemích světa. Kiki Dee účinkuje jako
Rhetta v londýnském West Endu. Zatím zřejmě poslední evropskou verzi
zažívá v roce 1996 Holandsko, v USA je muzikál populární
dodnes a střídavě se objevuje v celé řadě měst.
O čem je muzikál Benzín a
mejkap
Všichni šťastni, že žijí právě u benzínky u dálnice č. 57 kdesi mezi
Smyrnou a Frog Level, neboť jejich život běží volněji. Pak se ovšem
rozezní telefon rozzlobeného strejdy Boba, který chce zpět své opravené
auto, které stojí za benzínkou na špalcích již dlouhou dobu, ale pumpaři
se zrovna nepředřou. Pumpu vedou motorkář Jim s kovbojem tělem i duší,
kterému neřekne nikdo jinak než L. M.. Další z nich, Eddie, je především
seladon a tak všechna práce zbývá na přičinlivého a trochu překotného
Jacksona. U pumpy se dají lépe navazovat kontakty, ale některé tyto vztahy
končí velkým zklamáním, jak to poznal sám L.M..
Hned vedle benzínky je bistro U dvou kafí, které vedou svérázné sestry
Rhetta a Prudie, které jsou právem pyšné na svou kávu, koláče a vůbec na
své pohostinství. Chlapci se kolem děvčat točí, ale všichni mají smůlu,
sestry je mají pěkně otočené kolem prstu. Prudie stále čeká na toho správného
mužského, jenž podle jejího přesvědčení jednou přijede. Chlapi zase čekají,
že jednou uloví tu pravou rybu, a když jim dorazí rybářské lístky, ruší
i návštěvu basetbalového utkání a jdou na ryby. Jim vypráví o svém dědovi,
který kdysi v dávno ulovil zpívající rybu. Ovšem nerozpoznal její hudební
kvality a tak jí snědl, čímž se připravil o skvělou budoucnost. O to více
se Jim ve vzpomínkách vrací ke své pramáti. Je “padla” a všichni se
chtějí jít bavit. Aby se však mohli také blýsknout před ostatními, musí
si vzít svou parádní obuv - "chlastací boty".
Konečně je tady pátek, a tedy výplata. Všichni se vyfikli, srší nakažlivým
sebevědomím a chvástají se od “co by tahle pumpa byla bez nás” až po
“co by tahle země byla bez nás!”. Chlapi jsou na měkko, Jackson líčí
své marné pokusy upozornit na sebe pokladní jménem Mona (která “by si na
své vnady měla koupit zbrojní pas”) a L. M. ho otcovsky chlácholí a vysvětluje
mu, že “muži musí někdy stačit zůstat jen přítelem”. Rozjímání však
přeruší Prudie a Rhetta, které chtějí, aby hoši uhradili své dluhy. Stačí
lusknout (když to nepomůže, tak rána bičem) aby chlapci klopili. Když je
poté vystrnadí, dozvídáme se, jak se milé sestry teprve po mnoha letech vzájemně
našly a pochopily.
Rhettě se začíná život u benzínky zajídat a začíná se bouřit. Jim přichází
s nápadem vzít auto strejdy Boba na záruční jízdu, když už ho Jackson
konečně zprovoznil. Tak všichni sedají do auta a vyrážejí na Floridu. Tam
jde Eddie do ringu, aby všem ukázal, jaký je borec a obhájil svou čest.
Dopadne však bledě, ale i přesto si všichni užívají odpočinku. Tan končí
okamžikem zvonění telefonu - volá strejda Bob a chce své auto zpět. Co se
dá dělat, všichni nasedají a vyráží zpět. cestou všichni jednohlasně
zjišťují, že “bez padesátý sedmý nemůžeme žít”. Po návratu k
benzínce jdou všichni spát, a k témuž vyzývají i publikum.
Tuto hru v Čechách výhradně uváděla společnost PAGAT ULTIMO
MUSICAL PRODUCTIONS od 29. 10. 1998 do 18. 11. 1999
v divadle U Hasičů v Praze.
Divadlo u Hasičů - představení 26. 3. 1999
Divadlo u Hasičů - představení 22. 4. 1999
Od 1. 4. 2000 jste již návštěvníkem této stránky
© IMAGE STUDIO, 2000
Webdesign: Michal Škvor